Bříza bělokorá
V dřívějších dobách se mělo za to, že bříza bělokorá (Betula pendula) je symbolem života, vitality a mládí, a je domovem bohů.
Vyskytuje se po celé Evropě a Malé Asii. Patří mezi pionýrské druhy dřevin, protože osidluje nově vzniklá nebo narušená místa, jako jsou paseky nebo požářiště. V Českém Švýcarsku se obnovuje les a můžete se jít podívat, jestli tam rostou i břízy. Připravují půdu pro další druhy tím, že zlepšují její strukturu a obohacují ji o živiny.
Bříza bělokorá dorůstá výšky 25 až 30 metrů.
Kořeny břízy jsou široce rozvětvené a mohou sahat hluboko do země. Její kmen je štíhlý a charakteristický. U většiny mladých stromů je kůra jasně bílá a hladká, stářím je rozpraskaná a u báze kmene černá. Ze stromu se odlupuje v papírovitých pruzích. Kůra i dřevo dobře hoří i za vlhka.
Bříza bělokorá je skvělá léčivka. Obsahuje betulin, což je látka s protizánětlivými a antimikrobiálními účinky.
Možná jste slyšeli pojem „čočinky“. Mluvíme o oválných skvrnách na kmeni břízy, kterými strom přijímá vzduch.
Koruna má typický oválný tvar a větve jsou často převislé. Propouštějí dostatek světla, což jiným rostlinám umožňuje pod břízou růst.
Svěže zelené listy má bříza vejčité a někdo na nich může vidět tvar srdce. Spíš mají ale trojúhelníkovitý tvar s pilovitými okraji. Na podzim žloutnou. Jsou součástí mnoha běžně dostupných čajových směsí, které se prodávají pro své diuretické, dezinfekční i potopudné účinky.
Plodům se říká nažky. Tyto nažky nejsou „plodem“ v tradičním smyslu slova, jako jablko nebo hruška. Jsou spíše miniaturizovanou plodovou strukturou obsahující jedno semínko. To se šíří větrem a rychle osidluje i půdu chudou na živiny.
Břízám se daří i tam, kde jiné druhy selhávají.
Bříza bělokorá má romantický vzhled a je světlomilným solitérem.
