Prase divoké
Prase divoké (Sus scrofa) neboli divočák je poměrně robustní sudokopytník a žije v naší oblasti tisíce let. Archeologické nálezy dokládají výskyt divočáka už v pravěku. Byl tehdy běžnou součástí fauny střední Evropy.
Setkat se s ním můžete v Evropě, Severní Americe a obývá i velkou část Asie. Jeho populace je v současné době velmi početná, ale nebylo tomu tak vždycky. V 18. a 19. století bylo prase v některých oblastech Česka dokonce vyhubeno. Vracet se začalo po 2. světové válce z Německa a Polska. Dnes se potýkáme s přemnožením a tato „černá zvěř“ způsobuje velké škody na majetku a na polích. Prostě „slon v porcelánu“.
Důvodem jsou mírné zimy a dostatek potravy. A nejen to…, jeho přirozenými nepřáteli jsou vlci a rysi, kterých se zatím u nás mnoho nevyskytuje. Takže návrat těchto divokých tvorů do české přírody je z určitého úhlu pohledu dobrá zpráva.
Prase divoké má výrazně velkou hlavu, krátké končetiny a hustou srst, která se skládá ze štětin zbarvených od zrzavé, přes hnědou, až po černou. V zimě je srst hustší a tmavší. V kohoutku může borec dosahovat výšky až 100 centimetrů a vážit 200 kilogramů. Dospělý samec se nazývá kňour a samice pro změnu bachyně. Žijí v početných tlupách v průměru o 20 jedincích. Starší samci jsou často samotáři.
Doba páření obvykle probíhá v zimních měsících. Samice je březí až 17 týdnů a od skupiny se odděluje nedlouho před porodem mláďat, kterých může přivést na svět 6 až 8. U prasátek narazíte na názvy jako je metání neboli porod, mládě (vlastně sele) se pozná podle hnědých pruhů, které mu slouží jako maskování. Později se mu říká lončák. A dospělosti dosahuje kolem druhého roku.
Inteligentní prase divoké je aktivní převážně v noci. Má výborný sluch a čich, ale se zrakem je to trochu horší. Přes den odpočívá v hustých křovinách a také v houští u rybníků. Jako všežravci mu chutná kde co. Živí se žaludy, kořínky, houbami, ale také hmyzem, drobnými savci. Mlsoun má rád třeba sladkou kukuřici. Nepohrdne ani vzácnými lanýži, které jsou považovány za nejdražší houby na světě.
Na vyhledávání nejen této pochoutky, ale i jiné potravy, má ideální proporce. Rypák má vyzbrojený špičáky, které mohou mít délku až 20 centimetrů. Nevypadá na to, ale pokud je vyprovokován, nebo brání svá mláďata, tuhle zbraň dovede obratně použít.
Člověk by to do prasete divokého neřekl, ale je dost rychlé. Někdy až 50 km/h, když mu o něco jde. Mějte se před ním raději na pozoru.
