Dům s hrázděním
Hrázděné domy lze při cestování po Evropě spatřit téměř všude. Nejčastěji se vyskytují v Německu, Francii a Švýcarsku, ale najdeme je také v Nizozemí, Belgii, Polsku či v českých zemích. Významnou tradici mají rovněž za kanálem La Manche – v Británii.
Přestože stavební technika vznikla již na počátku 13. století a dlouho poté se udržela, do Čech se hrázdění dostalo až kolem 15. století. K jeho rozšíření zde významně přispěli němečtí přistěhovalci.
Hrázděná stěna sestává z nosné kostry, vytvořené ze svislých a vodorovných hraněných trámků, které jsou stabilizovány šikmými vzpěrami. Prostor uvnitř této kostry je následně vyplněn nenosnými materiály, jako jsou mazanina, vepřovice nebo – v pozdějších dobách – pálené cihly.
Trámy zůstávají viditelné a často tvoří ozdobné geometrické obrazce (kříže, šachovnice).
V období 17./18. století se ke kamennému přízemí často přidalo patro s lehčí hrázděnou konstrukcí (dřevěný rám s výplní) a charakteristickým arkádovým podstavcem.
Po druhé světové válce některá stavení chátrala (odsun obyvatel, demolice), v posledních desetiletích se však tradice obnovuje rekonstrukcemi původních domů.
Ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku a okrajových vesnicích u Národního parku lze najít mnoho zachovalých hrázděných či podstávkových domů.
Hřensko – „brána Českého Švýcarska“ u Labe; mimo skalních atrakcí se zde dochovaly impozantní podstávkové domy v německém stylu (dřevěné patrové věže na kamenných podezdívkách). V povodňovém terénu rostly domy na vysokých kamenných základech, takže mají výrazné podstavce.
