Tektonické zrcadlo

Název zní skoro poeticky, ale jde o geologické struktury, které vznikají na tektonickém rozhraní zlomových spár a ker vlivem vzájemného pohybu a tření. Jinými slovy se jedná o hladkou, často lesklou plochu, která vznikla pohybem horninových bloků podél zlomu.
Na tektonickém zrcadle se mohou vyskytovat rýhy, striace, žlábky, žebra, svraštění a proudy. Ukazují směr pohybu hornin. Někdy se mohou objevit tzv. minerální výplně. Bývají vyplaveny tektonickými fluidy.

Geologové mohou díky tomuto fenoménu lépe pochopit proměnlivou historii zkoumané oblasti a také zjistit mechanizmus tektonických procesů.
Jak se hornina pohybuje? Při posouzení se berou na zřetel pohybové stopy nazývané též kinematické indikátory. K dispozici jich je víc než 60. Trénované oko geologa dokáže rozpoznat poruchy tvaru „V“ nebo „C“; stupně, fraktury; řady ukloněných planárních struktur; stopy vtlačování; asymetrické vypukliny a deformované prvky.

Velikost tektonického zrcadla se může lišit. Někdy měří několik centimetrů, jindy několik metrů. Zlomy při vzniku horstev nebo transformní zlomy mezi litosférickými deskami dávají vzniknout velkým zrcadlům o ploše desítek kilometrů čtverečních.
Jedním z nejznámějších zlomů je např. San Andreas v Kalifornii.
Geologie jako obor a zmíněná zrcadla dokazují, jak neuvěřitelně dynamická je naše planeta. Vše je neustále v pohybu.